Marc Bouthenet - Santenay 1er Cru ‘Clos Rousseau’ 2007
Poznámka: chutnáno 07/2009
Santenay Premier Cru ‘Clos Rousseau’ 2007 z burgundského vinařství Domaine Marc Bouthenet bylo posledním vínem, které mi zbývalo z obsahu SKB 2. Víno sice ještě mlaďoulinké, údajně lahvované teprve s koncem roku a Pan Sklenička varuje ‘bedýnkáře’ před předčasným otevřením. Hned jsem ale věděl a taky avizoval, že ze zvědavosti jej předčasně otevřu. Snad v tom vidím příležitost udělat zkušenost s postupným sledováním vývoje vína s nadějí, že po dalším kusu k porovnání se mohu zkusit mrknout příští rok při případné návštěvě burgundska (nebo pokud to bude zásah na srdeční komoru je tu ještě možnost nakoupit zde). Taky jsem si hned plánoval, že udělám pokus i s karafou. Jako omluva předčasného otevření alespoň to, že dostalo oproti ostatním vínům z bedničky nejdelší povinou pauzu v temnu a chladu mít možnost se po cestě trochu uklidnit.
O hospodářství, kde vinaří pan Marc Bouthenet se nemusím rozepisovat, pro základní informace si odskočím do Skleničkova staršího zápisku. Apelace Santenay ležící na jihu oblasti Cote d’Or produkuje převážně červená vína, často i s docela příznivým poměrem cena kvalita.
Bouthenetův Pinot Noir ročníku 2007 z vinice Clos Rousseau byl lahvován, jak už jsem zmínil, teprve někdy v prosinci 2008 do klasické burgundské lahve uzavřené plným korkem. Etiketa s perokresbou vinařského domu působí tak nějak tradičně neutrálně, kromě povinných údajů nic víc neprozradí, z analytik lze vyčíst tedy pouze alkohol 13%.
Barva je pěkná a klasicky nízká pinotová. Jak se dalo očekávat, víno se s časem stále postupně mění ve vůni i v chuti. I to je známka, že otevření přišlo ještě příliš brzo. V ovocné vůni je hned po otevření příliš výrazný dub, doplněný sladkými kořeněnými tóny. S časem a postupným provzdušňováním dub pomalu ovoci ustupuje z cesty a v pozadí cítím i nepatrný lehoučký příslib mnou oblíbených animálností, které se ve víně postupným zráním objeví? V chuti je víno také stejně jako ve vůni mladictvě ‘nevyblbnuté’. Zralé višně, možná i rybíz, na patře doplněné špetkou aromatického koření a živá kyselinka se přetahuje s tříslem o to, kdo bude mít hlavní slovo to celé držet pohromadě.
Po asi dvou hodinách pomalého sledování v lahvi jsem udělal i plánovaný pokus s karafou a víno po dalších hodinách ještě více naznačilo, jak by třeba mohlo po nějaké době vypadat. Kyselina zůstává na jazyku stále živá, ale už se tolik nehádá s hranatým tříslem, už si jdou lépe ruku v ruce. Zub času samozřejmě ještě bude muset nějakou dobu hlodat, než tříslo patřičně ohladí a všechno si to sedne pěkně dohromady. I v případě dubové rány do nosu po otevření lahve se mi zdála výrazně znatelná proměna do jemnější podoby.
Otevření lahve bylo sice předčasné, oproti tomu pozdější pozorování vína během večera bylo velice zábavné, ale těžko se to asi popisuje K pozdnímu obědu jako doprovod bažanta pečeného na víně s květákovým pyré prvotní divoký projev až tak nevadil a bude moc poučné si po roce, dvou láhev otevřít znovu a porovnat tyto poznámky. Tipuji si, že se z toho vyvine zajímavé pití.
Diskuze