Vinný Pavouk

První srpnový pátek v podvečer jsme dorazili do Vysokého mýta a nejednalo se tentokrát o žádný můj tradičně impulsivní náhodný výlet. Naopak, cíl byl tentokrát přesně daný a jasný i když nezasvěceným podle názvu možná trochu tajemně znějící. Tom povolal k sobě sedm ‘mlaskalů’ na akci nesoucí krycí název RVíkend, tož aby mu za zatemněnými okny jednoho přízemního bytu společně pomohli najít cestu k Ryzlinku vlašskému.

Logo RVíkend by Tom

První večer se pak nesl v duchu slepé degustace, vína pečlivě zabalená do novin jsme si ochutnali, zhodnotili a okomentovali bez vědomí, který vzorek je právě ve skleničce. Jednotlivé vzorky byly pouze číslovány, ale aby to bylo ještě více neprůhledné, čísla vzorků nešla za sebou popořadě, ale náhodně tak jak zrovna na hostitele vybafla z chladničky. Rozepisovat se o celé akci nebudu, už tak udělal Tom v zápisku RVíkend a také Sklenička ve svém zápisku Vlašák Trophy v Mejtě. Byl to pro mě rozhodně zajímavý a zábavný večer, který se v podobném duchu opakoval i následující sobotu. Jen baterie vlašáků byla doplněna tak různě tím, co se dalo v Mýtě o víkendu sehnat a u stolu se nás sešlo o dva odpadlíky méně :o)

Ryzlinky vlašské - slepá degustace

Z poznámek v notýsku tahám, že první večer se mi asi nejvíce do vkusu a nálady trefily vzorky označené číslem 6 a 12. Pozdní sběr 2005 z Mikrosvínu (Perná/Goldhamer) (6) mě zaujal hutnou až přezrálou vůní, v chuti zbytkový cukr spíše nevadil, protože ho doplňovaly další šložky a víno působilo poměrně bohatě. Kabinet 2007 Zdeněk Peřina (Perná/Železná) (12) zaujal hned z počátku explosivní vůní, která postupně ubírala na intenzitě, chuť ovocně bohatá, živá kyselinka a hezká dochuť. Těmto dvěma vzorkům jsem ve svých preferencích tedy dal o symbolickou půlhvězdičku víc nad vzorky číslo 9 a 10, které bych označil asi pro mě taky jako dobrá vína. Pozdní sběr 2007 Zdeněk Peřina (Březí/Ořechová hora) (9) má u mě v poznámkách nenápadnou a trochu sladčeji působící bonbónovou vůni, svěží a bohatou chuť, ale jinak nějak ještě neotesané se svíravým alkoholem v závěru. Že toto víno už znám jsem naslepo nepoznal, v tom je právě ta zábava slepých degustací. Druhý večer nepůsobilo tak hrubě a líbilo se mi mnohem víc, později doma jsem si ověřil ve svém starším zápisku, že i tenkrát si řeklo o hodně času, který mu dost pomohl. Moc jsem zvědav, jak by u mě dopadlo naslepo otevřené několik hodin dopředu. Pozdní sběr 2007 Galant (Mikulov/Pod Mušluvem) (10) byl poslední slepý vzorek, u kterého mám ve váznoucích poznámkách pouze stručně uvedeno svěží a dobře pitelné s citrusovým závěrem, svůj dojem jsem si musel ovšem ověřit ještě druhý večer Škoda dvou vzorků z Vinařství Koráb na které jsem se moc těšil, v jednom případě smůla v podobě korkové lahve a druhý vzorek se nejspíš pohnul v lahvi hodně špatným směrem.

Následující sobotní večer se objevilo na stole několik pro mě zajímavých překvapení. Rulandské modré 2003 VzH Patria Kobylí (Sovinky) si mě získalo moc hezky nazrálou a podmanivou vůní, v chuti už zapůsobilo trošku řidčeji a dávalo najevo, že to nejlepší už má bohužel asi za sebou. Ani s časem a postupným nadechnutím tato láhev už pro mě žádné další překvapení nenachystala, možná spíše naopak. Zato u Cuveé Frankovka Natura 2005 z Dobré vinice si troufnu tipovat, že má ještě něco před sebou, vůně zajímavě kořeněná až kmínová, chuť taková několika vrstevná, vyzrálé ovoce, koření, bylinky, pro mě moc zajímavé pití. Dost s rozpaky jsem si zapisoval poznámky k Sauvignon 2008 Vzh Petr Tomčala (Padělky), kde ve vůni mi vyloženě vadil výrazný kopřivový projev, obecně nejsem příznivce kopřivových tónů a v této podobě vůbec ne. Naopak v chuti je to dost zajímavé pití, pěkně sladěné, plné a hezky pitelné, kromě obvyklých sauvignonových charakteristik padali i slova jako třeba kofila.

Moc příjemná akce, kdy oba víkendové degustační večery se protáhly až do hlubokých nočních hodin a já tak tříhodinové cesty pátečním provozem rozhodně nelituji. Jen mám obavu, jestli naše snaha pomoci Tomovi najít cestu k vlašákům byla něco platná

Vinohrad Pod Sádkem

Další část zápisku patří Vinařskému a kulturnímu centru Sádek. Už nějakou dobu si plánuji udělat tam výlet a je ostuda, že i když to mám jen nějakých 30km, ještě jsem se nedokopal tam vyrazit na exkurzi. Až minulý víkend při cestě z Mýta, tak jak cesta na RVíkend byla plánovaná, zastávka na vinicích Pod Sádkem byla vyloženě náhodná a impulsivní

Toto místo je tak trochu kuriozita. Geograficky se jedná asi snad již o Vysočinu, každopádně je to hranice okresů Znojmo a Třebíč, jsou zde i nějaké historické zmínky o starých hraběcích vinicích. Nově jsou vinohrady obnovovány až od roku 1989 a někdy v roce 2002 byla viniční trať Pod Sádkem zařazena do viničných tratí Jižní Moravy, náležících k vinařské obci Kojetice. Jedná se o trať 2. kategorie o celkové ploše 19,1 ha, přičemž osázeno je dnes něco okolo 3 ha.

V roce 2003 zde vzniklo ono centrum vinařství a kromě vysazených vinic byla vybudována i unikátní naučná vinařská stezka. Na akátových pergolách „Trento“ je vedeno snad čtyřicet různých odrůd vinné révy, kromě běžně známých moštových odrůd jsou to i dnes již ojedinělé nebo zapomenuté odrůdy. Navíc vinařská stezka názorně ukazuje i různé řezy a vedení révy vinné na jednom místě s informačními popisky. Nemalým zpestřením při procházce vinohradem je zahrádka čínských bylin.

Sádek - ukázka řezu vinné révy

Kromě naučné stezky centrum nabízí i přírodní amfiteátr s kulturními vystoupeními, ubytování v hotelu, možnost prohlídky zpracovatelských a archivním sklepů, samozřejmě také vinotéku s restaurací. Posezení v restauraci na terase nad svahem s vinohradem a výhledem do krajiny se mi líbí, mohu jako odpočinek během výletu doporučit. K jídlu si z nabídky vybíráme Pánev Sádek, přesný název jsem si nepoznačil, takže možná to není přesně. Jednalo se o směs opečených mas pro dvě osoby, jednoduše servírovaných na nerezovém podnose za 240kč. Na jídlo jsme nemuseli dlouho čekat, maso bylo měkké a šťavnaté, pro dvě osoby dostatečná porce. Radost jsem měl, když jsem prolezl vinnou kartu, tentokrát jsem si v restauraci pivo nedal Všiml jsem si v nabídce kromě místních rozlévaných sudových vín i sortimentu několika moravských vinařství za opravdu snesitelné ceny. V nabídce jsou pochopitelně i místní vína vinařství Sádek, já volím červené cuveé Hrabě Chorinski 2005. Název získalo podle posledního majitele sádeckého panství, pokud jsem si dobře zapamatoval popis v kartě, pak jde o většinovou směs odrůdy Cabernet Sauvignon ze Španělska a maďarskou odrůdu Medina z místního vinohradu, celé cuveé pak pár měsíců před lahvováním leželo v dubovém soudku. Ke grilovanému masu příjemný doprovod temné barvy, pěkného ovoce a lehké kořenitosti, tělo tvoří pevná kyselinka a již harmonické tříslo. Musíme ještě řídit, nedopitou láhev jsem si vzal domů, kde potom s odstupem několika hodin a bez jídla už na mě víno působí docela obyčejně, ovšem za 150Kč v restauraci k jídlu skvělé. Co trochu skřípe je snad servis, nic víc než je napsané v kartě obsluha (brigádnice?) nevěděla a při výběru jsem se raději řídil vlastním instinktem, než bych si nechal doporučit, přinesené víno je otevřeno přede mnou na stole, ale to je vše. Žádný nadstandartní servis ovšem při těchto cenách vinotékových neočekávám a je mi to navíc takto i milejší. K vínu si poprosím o džbánek s vodou z kohoutku a je mi s naprostou přirozeností vyhověno, hurá tleskám

Pánev Sádek

Věřím, že jsem nebyl naposledy a že zvěsti o snad údajném omezení provozu, které jsem nedávno zaslechl v hospodě, jsou jen bulvár a nepravdivé drby zlých jazyků. Vinařské a kulturní centrum Sádek je pohodové místo k náhodnému zastavení nebo i cílovému pobytu. A jako tečka za dnešním zápiskem třeba jedna dobrá zpráva pro příznivce burčáku - už za několik dní bude na Sádku slavnostně zahájena burčáková sezóna 2009.