Vinný Pavouk

Další ročník Znojemského historického vinobraní je již několik dnů minulostí. Bujaré středověké veselí propuklo na počest návštěvy krále Jana Lucemburského, který do Znojma prý se svou družinou přijel zapít v roce 1327 zdařilé státnické jednání ve Vratislavi a i letos ve stejný termín jako to Pálavské. Organizátoři se ale tentokrát na společném termínu 11. a 12. září vzájemně domluvili a pořadatelsky spolupracovali, což je nakonec asi rozumnější než loňské dohady a spekulace.

Znojemské historické vinobraní (a vlastně i většina všech ostatních, kterých po republice rychle přibývá) je spíše velkolepá pouť pro rodiče s dětmi, při níž se vypije nejen mraky burčáku. A přesně tak se k tomu pravidelně stavím i já, vyrážím se ‘kulturně’ bavit a někdy si taky i říkám, že bych klidně mohl příště vynechat a nic by se nestalo. Ale asi stalo, protože stejně opět nevynechám, to hemžení a mumraj na každém znojemském rohu na mě působí nějakou magickou silou a je to pro člověka nakonec i příležitost potkat nějaké dávné známé, se kterými se už jinak nevídá či pochytit nějaké drby.

Vybaveni vlastní OIV sklenkou a Festiverre nosičkou jsme s H. letos jako první z mnoha otevřených mázhauzů navštívili Mazhauz u Znojemských vinařů v prostorách vestibulu radnice, kde probíhala ochutnávka několika místních vinařství. Rozhodně jsme zde nezačali náhodou, zvolit toto místo jako první bylo strategicky promyšlené, v pátek brzo odpoledne zde ještě nebylo masově narváno a já jsem si chtěl vystavená vína proběhnout dříve než se začnu oddávat programu na pódiích, dříve než se vrhnu na historické tržiště a mezi stánky s dobrotama, než se začnu motat po mazhauzech a hlavně pokud možno ještě s čistou hlavou a od vinného moštu a tureckého medu neupatlaným jazykem

Degustace vín v Mazhauzu u Znojemských vinařů byla za 5kč víněnky, vzorky stály sympatických 2-5 víněnek a protože degustační dávka byla poctivá deci, domluvil jsem se na poloviční vzorek a celkem v pohodě tak projel vše, co mě nějak zajímalo. Udělal jsem si pro sebe objev v podobě Cuvée Quatre 2007 a Frankovka Natura 2005 z vinařství Dobrá Vinice. Frankovku už vlastně znám z vinného ‘mejdanu’ u Toma, tady jsem se přesvědčil že za 100kč stojí a koupil ji spolu se dvěma lahvema Quatre po 150kč. Možná jsem vnitřně malinko zápasil, zda se jí nezásobit lépe, ale víc lahví se mi už na zádech nosit nechtělo. Zda mě znovu zaujme poznačené Rulandské bílé 2007 PS z Kraví hory z Vinařství rodiny Špalkovy se musím taky přesvědčit někdy jindy. V gastronomii se pravděpodobně neztratí Kerner 2008 PS od ing. Horta s nějakým gramem zbytkového cukru, kterému se podařilo mě po přičichnutí na chvilku přenést do doby povinné školní docházky a sušení pomerančové kůry na topení, ale 240kč zatím budu investovat nějak jinak.

Oba dva dny uličkami Znojma šmejdili zbrojnoši, ale i žongléři, taškáři a šibalové. Burčák byl, jak to tak chodí, u různých stánků různé kvality a různého stádia burčení, snad si tedy každý našel přesně takový, jaký mu vyhovuje. Pestřejší mi možná letos připadla možnost okamžitě zahnat hlad, kromě tradičních klobás, hamburgerů a grilovaných kýt bylo na stáncích k mání dost různých sýrů a sýrových specialit, halušek, pomazánek, zvěřiny, zabijaček nebo i více či méně povedených variací na čínu. Druhým rokem je program v režii jiné pořadatelské agentury a změny, které to přineslo sám za sebe vítám. Nakonec i počasí se snad taky vydařilo, po dlouhé době jsem vinobraní zvládl až do pozdního nočního konce jen v krátkém rukávu - takže by se dalo i říct, že jsem si oba dva dny celkem užil a odreagoval

Co bylo letos jiné a já si toho všiml? Rytířské turnaje se již nekonali v Louckém klášteře, ale ve městě v hradebním příkopu Horního parku. To jsem tedy moc nepřivítal a dlouho se nezdržel, protože díky tomu tam bylo mnohem víc lidí, nebylo prakticky vidět a v Louce se vždy dalo nakonec i sednout. Kromě menších vystoupení roztroušených různě v uličkách probíhal kulturní program na dvou pódiích - Horní náměstí a ten hlavní Masarykovo náměstí. Díky zrekonstruovanému Hornímu náměstí se trošku změnila i trasa historického průvodu, krále již opět nepředstavovala žádná známá celebrita a vůbec ničemu to vlastně nevadilo. Zaznamenal jsem, že letos lidi dost kritizovali vstupné, nedala se už koupit levnější jednodenní vstupenka a navíc nově platili snížené vstupné i děti, mě se ale ani jedno z toho netýkalo Na začátku zápisku zmíněná spolupráce měst Znojmo a Mikulov mimo jiné spočívala v tom, že se dal koupit zvýhodněný lístek na obě vinobraní, který současně fungoval i jako jízdenka na speciální vlak mezi městy.

Hodně mě bavila degustace vody, kterou ve starém vodojemu připravila znojemská vodárenská společnost. Kromě toho, že zde bylo možno ochutnat vodovodu z různých zdrojů okresu Znojmo, byl zde pro odvážné připraven i test v podobě slepé degustace tří vzorků. Mě se povedlo s jistotou určit jen znojemskou povrchovou vodu, zbývající dvě (podzemní a míchanou) jsem vzájemně zaměnil. Zato H. byla se svým mlsným jazýčkem úspěšnější, s jistotou určila všechny tři vzorky a odnesla si titul Znalec vody

V Louckém klášteře mělo, kromě tradiční ochutnávky Znovínu, probíhat kapří čarování P. Stupky s Třeboňským kaprem. Byli jsme celkem zvědaví a směřovali tam kvůli tomu, mistr kuchař se ale v avizovanou dobu během odpoledne neukázal. Ochutnal jsem alespoň třeboňské speciality na stánku. Kapří steak moc nezaujal, vypadal že na mě unaveně čeká už dost dlouho a také bych ocenil, kdyby držel pohromadě. Bramborák s kapřím masem byl o něco zajímavější, to někdy zkusím doma.

Jenom jsem zase letos nestihl řetízkáč a labutě… Tak třeba příští rok