Vinný Pavouk

Chateau Charles Bblondeau-Danne - Volnay 2005

Studený sychravý halloween mě donutil zalézt ke kamnům s lahví pinotu a připomenout si slunečný červnový pobyt v Burgundsku. A protože jsem si tady ještě z Francie neudělal žádný zápisek, tak toho taky trochu využiji. V archívu jsem sáhl po lahvi Volnay 2005 z Domaine Du Château Charles Blondeau-Danne, vinařství sídlícího ve vesničce Saint-Aubin. Do Burgundska jsme vyrazili společně se Skleničkou a tomu se pro nás podařilo zamluvit ubytování právě v Saunt-Aubinu, přesněji na château v Gamay (což je jeho částí). Sklenička má oproti mě v archívu na blogu z našeho společného pobytu zápisků již několik…

Původně jsem výlet do Francie plánoval coby několikadenní poznávací čundr se stanem za vínem napříč Alsaskem a Burgundskem. Ale když jsem se pak spojil se Skleničkou, který tou dobou vyrážel stejným směrem pro víno, že by jsme se třeba jako někde pod Montrachetem potkali, nakonec po několika dlouhých telefonátech padla domluva na společný pobyt, s nadšením jsem do toho šel, ono nakonec vždycky přijde vhod mít možnost využít nějaké zkušenosti Burgundska znalejšího Sklenička okamžitě pružně sehnal perfektní ubytování téměř uprostřed vinohradů dávajících celosvětově nejlepší bílá suchá vína a po večerech jsme pak dlouho do noci měli možnost probírat celodenní nasbírané dojmy, vlastní názory na svět vína a různě jinak drbat.

Z Alsaska nakonec tedy zbyla jen krátká zastávka při cestě tam a snad na něj budu mít více času příští jaro. Do Ribeauvillé jsme s H. dorazili akorát v pravé poledne a to jsou prakticky všechna vinařství zavřena. Na protáhnutí tedy alespoň procházka hrázděnými domy tvořenými uličkami, dělám si několik fotek míst kam se chci ještě vrátit a v malé sámošce si kupuji jako suvenýr Riesling od Trimbacha.

U dveří krámku potkáváme Skleničku, který se v Ribeauvillé zastavil po cestě na oběd a na nás ho nejspíš upozornila čeština mezi francouzsky a německy mluvícími turisty Společně zajíždíme do Hunawihru a po krátké zastávce v místním vinařském družstvu se zase rozcházíme každý po svém s tím, že večer se najdeme v Saint-Aubinu.

Týden v Burgundsku nám s H. uběhl hrozně rychle, počasí jak na objednávku, vlastně myslím že celkově všechno vyšlo mnohel líp než jsem čekal a dlouho jsem se pak doma přeprogramovával z toho poklidného šnečího tempa. Projeli jsme vinice legendárních vesnic na kole křížem krážem, mnohokrát ocenili vstřícnost, trpělivost a toleranci vinařů k vínomilcům cizincům, unesen jsem byl z francouzských tržnic a prodejen potravin, u Leflaivů nám přálo štěstí v podobě možnosti prohlídky provozu a tak různě. Jak jsem doma později zjistil, zážitků je tolik, že nejsem schopen z toho sepsat jeden kloudný zápisek tak, aby to mělo hlavu a patu, takže vzpomínky a příběhy se budou nejspíš postupně útržkovitě objevovat v poznámkách k dovezeným vínům.

 
Ale zpět k Domaine Du Château Charles Blondeau-Danne - Volnay 2005:

Zámeček Charles Blondeau-Danne v St. Aubinu, kde nyní hospodaří manželé Alexandra a Denis, jsem navštívil až téměř před odjezdem, když jsem na poslední chvíli ještě šmejdil po místních vinařích a kromě Saint Aubin 1er Cru Le Village, které mě u nich zaujalo nejvíc, koupil i dvě lahve jejich červeného Volnay 2005. A teď téměř po půl roce doma za oknem padá hnusná mlha a já vytahuji z lahve korek, abych se trochu zahřál nejen vínem, ale i slunečnou vzpomínkou.

Ochutnávka Domaine du Chateau Blondeau-Danne

Z počátku více méně jednoduchá ovocná, nejvíce asi sladce višňová vůně se s postupující dobou od otevření doplňuje vůní květin a o stopy kořenitosti, taky s troškou nepatrné zakouřenosti. I na jazyku se víno pomalu hezky otevírá. Nejdříve celkem přímá chuť naložených višní s pralinkovým závěrem, později ale třeba i zralý rybíz, celé to drží jemná kyselinka spolu s příjemným tříslem, sem tam mě trošku vyruší nenápadná hořkost. Co se mi ale na tomto vínu nejvíc líbí, není snad nějaká zvláštní vrstevnatost, ale asi hlavně příjemná dochuť, která se snižující se nápadností několikrát postupně vrací - stejně jako hezké vzpomínky na dlouhé noční zahradní vysedávání v Saint-Aubinu s několika otevřenými lahvemi. A jak to tak bývá, nejlíp chutná až ta poslední sklenička.