Vinný Pavouk

Pozn: pito 12/2009

Frühroter Veltliner je rakouské pojmenování odrůdy u nás známé jako Veltlínské červené rané, nebo po staru také Malvasier. Bude to asi nějaká vinná úchylka, ale vždy mám radost z každé nově objevené lahve a většinou si nenechám ujít žádnou příležitost tuto, dnes již poněkud zapomenutou odrůdu ochutnat. Tak jsem si na jaře z toulání po Wachau dovezl i toto víno.

Veltlínské červené rané je/bylo známé prakticky asi jen v Dolním Rakousku, odkud nejspíše i pochází, a u nás na Moravě, ale některé encyklopedické informace uvádějí jako možný původ Itálii.

Rakouské vinařství Erwin und Anna Maria Jamek (web mají i v lámané češtině) obhospodařuje asi 3.5ha vinic a sídlí na břehu Dunaje v oblasti Wachau v malinkaté vesničce Joching, spadající pod sousední Weißenkirchen. U nich jsem zažil hodně příjemný zážitek. Zastavili jsme se tam jenom na skok až poslední den při zpáteční cestě domů a když jsem zaklepal na otevřené dveře v přízemní degustační místnosti, z vedlejších schodů se ozvalo Halóó, moment! a chvilku na to se objevila paní Anna Maria. Mluvila pouze německy, takže jsem to nechtěl zbytečně zdržovat, naučenou frází jsem požádal, že bych rád koupil víno a ukázal na položky v ceníku. Paní ale nedala jinak a museli jsme ji následovat do typicky rakousko-vesnicky zařízené degustační místnosti.

Když jsem přivřel oči, připadal jsem si jak někde na návštěvě u babičky během malé ochutnávky přišla řada i na staré rodinné fotky, nějak mám rád tyto chvíle, kdy mi znovu a znovu připadne, že aby si lidi rozuměli není nutné jen mluvit stejným jazykem. Bavili jsme se (jestli se to tak dá říct) i o jejich rodinné příbuznosti s Josef Jamek, po kterém je zde pojmenovaná také celá ulice, ale nakonec jsem z toho stejně tak nějak vyvodil, že příjmení Jamek je tady asi v okolí hojně rozšířeno a nejspíš kdysi to byla početná rodina, vlastně podobná situace jako na našich vesničkách.

Frühroten Veltliner pěstují na průměrně 60 let starých keřích a s cenou 15eur je to vlastně nejdražší položka v ceníku, takže si ho asi taky patřičně váží (jen pro doplnění, zbytek ‘běžné’ Wachau produkce se u nich pohybuje 5-7eur). Auslese by se v naší řeči dalo přeložit jako výběr z hroznů. Víno je v takové té, na ukládání asi ne moc oblíbené, ve Wachau často používané čiré vysoké pistoli, pod zlatou plastovou záklopkou uzavřená dlouhým plným korkem s potiskem loga Wachau Districtus a adresou vinařství. Láhev je ozdobena zlatou etiketou, až na kombinaci fontů se mi líbí, působí tak nějak starotradičně, vinařský dům je znázorněn i s tím bicyklem co je v reálu nad vchodem

Hned po nalití se trochu leknu jemného zaperlení, ale během chvilky jsou bublinky pryč a dál perlení není znát a spíše se mě snaží svést lákavá zlatožlutá barva. Přiznám se, že hned z počátku jsem přesně nevěděl, jak se k vínu postavit. Ze skleničky na mě bafne takový zvláštní tón, který znám z některých více méně ’selských’ vín nějakou dobu uzavřených v lahvi, s kroužením ale mizí stejně rychle jako to jemné perlení, takže nemám moc čas se nad tím zamyslet. Ale hlavně je to ve vůni i v chuti tak zvláštně komplikovaně a divně sevřené, že tak nějak nevím co s tím.

Rozhodně mě překvapilo, že vůbec není znát obludný 15.5%-tní alkohol z etikety. V chuti je příjemně suché a stejně trošku nasládle svěží, zajímavě kořenité. V dochuti cítím trochu hořčinku a nějaké lékořicové bombony nebo tak něco, H. to zase přirovnává k balónkové pachuti. Nevím jestli se s časem projev stává zaostřenější nebo se mi naopak daří víno pochopit, ale líbí se mi čím dál víc. Z vůně i chuti je stále zřetelněji znát, že se jednalo o dost zralé hrozny, mandlová hořčinka, trocha nasládlé medovosti, perfektně zapracovaný vysoký alkohol, plné tělo a trošku zemitý závěr. Druhý den mě při dopíjení překvapuje jakou životnost a podobu může mít stará dobrá večerka, určitě zajímavá zkušenost, protože takhle jsem ji ještě nepoznal. Po otevření lahve jsem byl na rozpacích, zda vůbec toto setkání za 15eur stojí, ale s poslední sklenkou je mi nakonec snad i trošku líto, že toto sblížení končí, na památku mi zbylo trošku depotu na dně.

Bylo by určitě zajímavé právě tuto láhev otevřít až ve větší společnosti, tady by mě názor někoho dalšího zvlášť zajímal. Ale to už vlastně taky znám - nakonec bych toho stejně litoval, že jsem si to nevypil sám… :o)