Weingut Polz - Blauer Burgunder 2006 Spätlese
Láhev otevřena: 02/2010
V neděli Emanuel Ridi vařil polentu, během sledování jsem to přijal jako osobní výzvu zapomenout na běžně rozšířenou instantní pětiminutovou záležitost a z toho co zbude třeba vyzkoušet chuť smažených kukuřičných hranolek polenta fritta. Klasický recept je běh na dlouhou trať, v mém případě jsem byl s konzistencí spokojen až asi po padesáti minutách, takže během míchání bylo dost času rozmýšlet, které víno otevřeme…
Výroba polenty není složitá, je jen vyžadována trpělivost a trocha zvýšeného fyzického úsilí v závěru míchání, každopádně mám stejně pocit, že pokud toto maminka Emanuelovi vařila pravidelně, jestli nebyla tak trochu kulturistka? :o) To samé ale říkám při přípravě kynutého těsta i o mé babičce, když zrovna není po ruce elektrický hnětač. Rozepisovat se o kukuřičném výsledku mého snažení nemá ani cenu, protože jsem ještě polentu v Itálii ani od žádného rodilého Itala neokusil, takže nemám ten správný mustr pro porovnávání. Já sám se sebou jsem byl spokojen snad až na nedokonalou ‘jemnost’, to přičítám tomu, že místo kukuřičné mouky použité v instatní polentě jsem z nedostatku surovin musel sáhnout po kukuřičné krupici.
Jiná a asi zájímavější diskuze by se mohla vést na téma výběru vína. Polentu jsem servíroval s omáčkou tvořenou žampiony, smetanou a gorgonzolou, k tomu jsem nám vybral a otevřel víno Blauer Burgunder 2006 od Weingut Polz a než byla omáčka hotova, mělo i chvilku k dobru na nadechnutí. Souhlasím, že by bylo vhodnější něco stylově italského, výběr ale sestával jen z dostupných lahví v příruční chladničce a z možného výběru jsem toto měl nejvíce chuť otevřít.
Nevelké rodinné vinařství Polz jsme navštívili s H. minulý rok při našem jarním výletu ve Wachau, o tom už jsem se ve starších zápiscích zmiňoval. Zaskočil jsem tam jen náhodou, pro nějaké operativní zásoby na večery našeho pobytu a když jsem dostal ochutnávku, nějaké lahve jsem koupil i domů. Světové jazyky nejsou vůbec moje silná stránka, takže i když by to asi nebyl problém, žádné doplňující informace jsem si nepřivezl. Mám jen poznačeno, že hrozny pochází z vinice Zanzel, takový cíp pod lesem u prťavé vesničky St. Lorenz. Protože odrůda Blauer Burgunder, synonymum pro Pinot Noir, nepatří mezi odrůdy distriktu Wachau, používá se v tomto případě k zatřídění klasický germánský systém přívlastků - zde tedy Spätlese, po našem pozdní sběr.
Ve skleničce klasicky průsvitné, i když na první pohled podle mě asi o něco sytější než je na tuto burgundskou odrůdu běžné, a při kroužení s odlesky do mírně fialových tónů. Ve vůni lákavě ovocně kořenité i s bonusem v podobě malé špetky skrývající se animálnosti, dvorečku (mám to v této podobě rád, proto mi to v mozku takhle secvakne, někdo jiný by to nazval jistě úplně jinak). Nic extra komplexního, ale dá se k tomu čmuchat a zkoušet hledat, zvlášť když dostalo v láhvi chvilku čas. Na jazyku višňovo-třešňová chuť; v létě jsme nakládali třešně do (white) rumu a teď v zimě pomalu upíjíme; no a když tento pinot chvilku poválím na jazyku a ještě přisrknu trošinku vzduchu, mám to tam - doplněné lehce nasládlým kořenitým tříslem se stopou čokolády a do svěžesti vyváženou kyselinkou.. V poslední skleničce pak zůstává na stěnách vrstva drobounkého depotu. Při degustaci přímo ve Wachau jsem koupil za 7eur - to se mi i s odstupem času zdá odpovídající. K domácímu stolování fajn láhev, alespoň co se nálady týče mi v těchto mrazech připomíná naloženou letní úrodu třešní a propocená trička na břehu Dunaje…
Ještě technické poznámky Láhev zelená bordó uzavřená bez použití záklopky ne moc kvalitně vypadajícím korkem ploška-drť-ploška. Ploška, která byla ve styku s vínem, poctivě obarvená do fialového odstínu a posetá droboučkými krystalky. Jediná etiketa celočerná se zlatým fontem na mě moc nepůsobí a celkem špatně se čte, mimochodem uvádí 13% alkoholu - jediná analytika, která se mi podařila zjistit.
Diskuze