Vinný Pavouk

Když jsem odcházel z ochutnávky několika bílých vín produkce Agrodružstva Nový Šaldorf - Modrý sklep, celou cestu jsem si v duchu opakoval, že si zápisek musím udělat hned z čerstvých dojmů. No a nakonec to stejně sepisuji až téměř po dvou týdnech, nicméně dojmy ve mě zůstávají stále podobné. Pokud z ochutnaných vzorků mohu dělat nějaký osobní závěr, pak na mě styl a filozofie vinařství udělali dobrý dojem. Sice jsem už sem tam něco někde ochutnal, ale až teprve nyní si troufám pro sebe Modré sklepy označit jako jeden ze zajímavějších objevů posledních měsíců.

Pod všemi chutnanými víny je ještě jako sklepmistr podepsán Stanislav Zábojník, který po třiceti letech ve vinařství odešel v roce 2008 do důchodu a jeho žezlo po něm převzal Antonín Koníček, do té doby na postu hlavního technologa. Nový sklepmistr ochutnávku provázel hlavně prezentací jejich vinařství. Naznačil, že nemá v plánu zavádět nějaké výrazné technologické změny výroby vína a podal spoustu informací od historie po současnost. K nalévaným vínům se toho většinou moc nepovídalo, posloužila vždy spíše jako ‘oslí můstek’ pro povídání o odrůdě, jak ji zpracovávají či pěstují. V poznámkách tentokrát tedy nemám nějaké konkrétní oficiální informace či analytiky. A aby to nebylo úplně nejjednodušší, vína šla nakonec v jiném sledu, než byla zapsaná na degustačním listu Sem tam jsem vyrušil dotazem na trať - u těch vín, kde mi to nebylo úplně jasné, protože jinak je vlastně jednoduché se orientovat, Agrodružstvo Modrý sklep má všechny své vinice na tratích Kraví hora a Načeratický kopec.

Podle slov pana Koníčka se moderním metodám ve vinařství nebrání a samozřejmě vína vyrobená metodou řízeného kvašení také zkoušeli, obecně se s tím tak nějak neztotožnili a je zde spíše náklonnost k tradičním výrobním postupům, před lisováním dlouhá macerace umožňující využití přírodních enzymů, snaha o spontánní kvašení, všem procesům dát dostatek času a vína uvolňovat na trh většinou až po dvouletém ležení v pískovcových sklepích. Pan Koníček také přiznal, že na soutěžích, kde bodují především moderní mladá aromatická vína, to je určitý hendikep, ovšem současně dodává, že to není úplně jejich místo a snahou je dělat vína s delší životností. Mimochodem jejich rozsáhlý archív se může pochlubit jedněmi z nejstarších vín v okrese.

Povídání to bylo zajímavé, snažil jsem si dělat poznámky k vínům i hlavním myšlenkám a aby mi něco neuteklo, zkusil jsem si udělat na mobil krátký záznam úvodních slov modry-sklep-1.mp3   modry-sklep-2.mp3 - snad se na mě nebude pan sklepmistr zlobit za tyto mp3jky. Příště si musím před návštěvou podobně zajímavé ochutnávky nechat na kartě více místa…
Několik klíčových informací z paměti a poznámek:
- používání korku jako tradičního uzávěru lahví (je přesvědčen, že když už víno prošlo přirozeným vývojem, tak tam plastová či jiná alternativa přírodního uzávěru příliš nesedí…)
- snaha nepodřizovat příliš výrobu a filozofii vinařství právě prodávanému stylu
- v průběhu výroby nepracují s obsahem kyselin, víno s vyšším obsahem kyselin nechávají déle zrát, pokud se výjimečně jedná o extrémní obsah kyselin, použijí metodu krátkodobého podchlazení vína v zimních měsících
- tak nějak mi vyšlo, že nejvíce jsou hrdí v Modrých sklepech na jejich Sauvignony? Ale nejen k této odrůdě padlo dost zajímavých postřehů a informací o práci ve vinohradě či technologickém zpracování

Poznámky k vínům tentokrát pro mě nejsou až tak úplně nejdůležitější, všechna degustovaná měla něco do sebe a důležité je, že mě to nastartovalo podrobněji produkci třetího největšího producenta na Znojemsku začít sledovat…

Veltlínské zelené 2007 PS (Kraví hora) začalo ochutnávku spíše nevýraznou neutrální vůní a v prázdné skleničce pak zanechalo náznak prašné minerality. Pikantně kořenitá minerálnost, ohlazené, nenáročné s tak akorát dochutí vábící k dalšímu napití - jako první úvodní vzorek dobře vybrané. Rulandské bílé 2006 VzH (Načeratický kopec) měl v uhlazené vůni pěknou nazrálou chlebovinku doplněnou o hrozinky, v suché chuti ve mě zanechal dojem celkem tělnatého kousku se zralým ovocem a svěžím závěrem, nakonec se mi ale víc asi líbila vůně. Muškát moravský 2007 kab (Kraví hora) se mi líbil dost a byl bych zvědav, co bych řekl při pití celé lahve. Vůně klasická muškátová, ale s takovou zvláštní ‘hustotou’. Chuť suchá s pěknou kyselinou hlavně v závěru, jemnou hořčinkou a zábavnou ‘chininovou’ dochutí (lepší popis se mi hned nevybavil, každopádně mě bavilo). Sauvignon 2007 PS (Kraví hora) se představil pro mě tak nějak přirozeně působící ovocnou linkou harmonicky doplněnou o nějaké lupení, tedy žádná bonbónová záležitost. V chuti působí svěže i přes to, že by zde mělo být snad 11g zbytkového cukru, s plnějším závěrem, ale o to kratší dochutí. Což nakonec zase až tak nevadilo, protože se hezky stal předvojem pro ‘archivní’ Sauvignon 1999 (Kraví hora) z údajně stejné výsadby a podle poznámek padlo, že to při sklizni byl výběr z hroznů, podle pana Koníčka ve vynikajícím ročníku. Ve skleničce působí hustě, těžce se odvaluje a já se snažím si představit, jaká po té době bude ’soviňonová’ vůně? Výrazně medová, hrozinková, nazrálost vytváří pikantní tóny, zvláštně vrstevnatá, zajímavě krásná… Ani chuť si nedokáži přesně zapsat, baví mě extraktivní a zvláštně minerální chuť, zajímavá ukázka nazrávání, asi bych před ochutnávkou neřekl, že mě zrovna takhle pobaví deset let starý znojemský Sauvignon? Ryzlink rýnský 2007 PS (Kraví hora) to má po té předchozí nazrálé komplexnosti trošku těžší, nejdříve na nose mám spíše jen rozkvetlou zahrádku, ryzlinkovější identifikaci nacházím až po nějaké chvíli. Ovocně kořenitý projev v chuti, nechal jsem si ho chvíli odložený ve skleničce a s odstupem několika vzorků pak připadá mnohem rozmanitější, z toho usuzuji - otevírat s dostatečným předstihem nebo ještě lépe nechat ležet v lahvi

Chardonnay 2007 VzH (Načeratický kopec) by mě asi doma samotné moc nebavilo, snad je to tím, že zbytkový cukr v šardonce na mě ten večer až tak nezabral? V poznámce mám stručnou zmínku o zakulaceném ovocném projevu, extraktivnější, vlastně není co vytknout, jen to chce vybrat správný pokrm - tohle je dle mého víno dokonale hodící se do gastronomie. Rulandské šedé 2007 VzH (Načeratický kopec) s hrozinkově medovou vůní zahalenou do ‘lehounké vanilkové tuniky’ mi podle poznámek něčím připomnělo pozdní léto. Elegantní plnější chuti z vůně opakujícím se medovým náznakem a s H. jsme se překvapivě shodli na čitelně kofilové dochuti - už několikrát jsem se ale z poznámek přesvědčil, že jak jsou tyhle neočekávané tóny jednou úplně jasné, příště je ne a ne najít Tramín červený 2007 PS (Načeratický kopec) s příjemnou kořenitostí ve vůni květin a snad i pomeranče a hlavně zajímavě kořenitou chutí mě jako další zástupce aromatických odrůd opět zaskočil. Z počátku ovocně zakulacená chuť postavená na nějakém tom zbytkovém cukru a jemné medovinky se postupně přenese do spíše suššího pikantního závěru, ten večer mi takový Tramín připadl zajímavý a snad bych tentokrát doma dokázal ve dvou vypít i láhev?

Poslední vzorek ochutnávky Müller Thurgau 1981 lze jen těžko nějak slovně popisovat, taková vína jsou poslové starých časů a zde je potřeba spíše pečlivě naslouchat S mícháním jsem byl hodně zdrženlivý a jen opatrným očmucháváním okraje skleničky jsem se snažil hledat ukryté tajemství - ve vůni už z milerky toho asi moc nezbylo, zde již panují převážně terciální tóny, zvláštně hliněná aromata, vůně starých knížek a knihovny, když se konečně odhodlám k opatrnému míchání, vše se mění do jiných podob a každé přičichnutí je něčím zvláštní. Dlouho jsem si vůni užíval, než jsem se napil a takže jsem ještě nemohl tušit, že na lopatky mě dostane právě až chuť. Tahle zralá svůdná milerka překvapila ještě neuvěřitelnou vitalitou, svěžestí a radostí ze života. Tajemná nazrálost, stará truhla, několikasekundová citruso-ovocná dochuť, to je jen pár poznámek z notesu k tomu, co se slovy nedá popsat. Perfektní závěr ochutnávky a jak jsem tak mrkal kolem sebe, nebyl jsem očarován sám. Další příjemná zkušenost co může dokázat víno z často ‘zatracované’ odrůdy a z dob družstevního hospodářství. Navíc uzavřené pod miniaturním korkem, který si zabalen do ubrousku odnáším v kapse na památku domů…