Vinný Pavouk

Kácary - tak se podle historických pramenů a pamětníků jmenovala bořetická viniční trať. Na lahvi známka Stříbrná medaile Promenáda červených vín 2007. Branko Černý v Malé encyklopedii českých a moravských vín uvádí Kácary 2006 jako vlajkovou loď rodinného vinařství Jedlička & Novák. Víno vzniklé ze tří modrých odrůd: Rulandské modré, Svatovavřinecké a André. Dost na to, abych už nemohl déle čekat a klidný večer jsem využil k podívání se lahvi pod korek.

Dříve samostatná obec Rača, dnes již městská část Bratislavy na východě Malých Karpat, je s vinohradnictvím na Slovensku v historických pramenech spojena od nepaměti. Oblast kolem Rači se proslavila nejvíce místními červenými víny z odrůdy Frankovka modrá, v historii zde nazývané také třeba jako Limberger nebo Francula. A vína ze zdejších vinohradů na svazích jižního úpatí Malých Karpat nesoucí hrdé označení Račianská frankovka mohla být pyšná i na to, že roku 1767 vinaři dostali od císařovny Marie Terezie na pěstování Frankovky dispoziční právo a tímto vínem zásobovali přímo císařský dvůr ve Vídni.

K otevření láhve jsem byl popíchnut, že ho mám zkusit a pak nezapomenout dát vědět co na to říkám :o) Jakostní frankovka zrozená ve sklepě vinaře Ing. Richarda Tichého z Hrušek. Nakonec při návštěvě ve sklepě jsem byl ochutnanými ještě nehotovými červenými docela nadšen, takže i na tuto Frankovku jsem byl tak dostatečně natěšen. A na rovinu bez dlouhých zápisků, láhev se prázdnila velice rychle a nebyl by problém sáhnout hned po další - což je důležitější názor, než lovit v chuťové paměti světýlka ve snaze popsat a pojmenovat pocity.

Skoro přesně po roce se zase naskytla příležitost okusit pohromadě několik vzorků z produkce Agrodružstvo Nový Šaldorf Modrý Sklep. Loni jsem byl v diskuzi pod zápiskem usvědčen z toho, že jsem byl jeden z posledních, kdo není se stylem a filozofií tohoto vinařství seznámen. Ovšem sliboval jsem si, že je budu průběžně sledovat, protože se mi zamlouvala jak vína samotná, tak i sklepní filozofie sklepmistra Antonína Koníčka, nástupce Stanislava Zábojníka, který bohužel v loňském roce na podzim zemřel. O samotném vinařství, jejichž archív se na Znojemsku může pyšnit jedněmi z nejstarších vín, o tom, že vínům dávají čas, nesnaží se je zbytečně někam manipulovat a všechna vína (až na odůvodnitelné výjimky, které vlastně potvrzují pravidlo) v Agrodružstvu nechávají minimálně rok prodechnout ve velkých sudech, jsem si udělal poznámky ve zmiňovaném loňském zápisku a rovnou se vrhám na přepis notýskových degustačních postřehů…