Vinný Pavouk

Skoro přesně po roce se zase naskytla příležitost okusit pohromadě několik vzorků z produkce Agrodružstvo Nový Šaldorf Modrý Sklep. Loni jsem byl v diskuzi pod zápiskem usvědčen z toho, že jsem byl jeden z posledních, kdo není se stylem a filozofií tohoto vinařství seznámen. Ovšem sliboval jsem si, že je budu průběžně sledovat, protože se mi zamlouvala jak vína samotná, tak i sklepní filozofie sklepmistra Antonína Koníčka, nástupce Stanislava Zábojníka, který bohužel v loňském roce na podzim zemřel. O samotném vinařství, jejichž archív se na Znojemsku může pyšnit jedněmi z nejstarších vín, o tom, že vínům dávají čas, nesnaží se je zbytečně někam manipulovat a všechna vína (až na odůvodnitelné výjimky, které vlastně potvrzují pravidlo) v Agrodružstvu nechávají minimálně rok prodechnout ve velkých sudech, jsem si udělal poznámky ve zmiňovaném loňském zápisku a rovnou se vrhám na přepis notýskových degustačních postřehů…

Z přelomu roku si dlužím přepis poznámek k degustovaným vínům dolnorakouského vinařství Weingut Hofbauer. Vinařství z vesničky Unterretzbach, vyrábějící vína z vlastních vinic uprostřed zvlněné krajiny v okolí kolem blízkého Retzu. První zdokumentovaná zmínka o vinařství je údajně již z roku 1615, v dnešní době po svém otci převzal žezlo Ludwig Hofbauer a celkem nedávno provedl velké modernizace provozu a používaných technologií, úspěchy na soutěžích a výstavých sklízí z burgundskými odrůdami.

Ampelos, podle řeckých mytologií mladík proměněný v keř vinné révy, je současný obchodní název šlechtitelské stanice vinařské Znojmo, jejíž založení se datuje roku 1895, kdy byla zřízena jako C. k. technická stanice pro potírání révokaza na Moravě. Dnes kromě udržovací a šlechtitelské činnosti se věnují také výrobě vín z vlastních vinic. Neronet 2007 jsem koupil cíleně po ochutnávce, kdy se mi tak nějak zdálo, že nemusí být marné zkusit otevřít až o nějaký rok později a vypadá to, že se to vyplatilo. Nenápadná společnost na celý večer, neruší zbytečnou pozorností, ale když na něj přijde pozornost není nudný, líbí se mi…

Dvojice ovocný vín, po našem jeden rybízák a jedna bobulová směska, ze slovenské firmy Pereg s.r.o. sídlící na úpatí Malých Karpat v Modre. Dovezl jsem si z letošního malokarpatského toulání a koupil jsem v sídle společnosti i přesto, že naslepo mě to moc nebaví. Ono s ochutnávkou před koupí je to na Slovensku ještě mnohem horší než u nás, kde se to už (hodně) pomalu začíná zlepšovat. Hned na úvod dávám vědět, že to nebyla úplně blbá zkušenost. Pěkná ukázka, že i z ovoce se dá moštovým kvašením připravit zajímavý mok, ale rovnou přiznávám že zvědavost byla ukojena, z lahví i ve dvou ubývá pomalu. Ona ta ovocná nabušenost brzo unaví, jako východisko by mohlo být ředění sodou nebo možná koktejlové vylepšení nějakých běžných bublinek…

V podvečer, kdy celý svět spíše vítal mladá Beaujolais, jsem se připletl na jednu ochutnávku o ždibek starších vín z produkce Vinařství rodiny Špalkovy. I když Nový Šaldorf není nedostupný, nějaký ucelený průřez produkcí jsem od nich nějakou dobu neměl, spíše se v poslední době jednalo o náhodněji otevřené lahve. Mladá vína prozatím nedělají, což se ale nejspíše již příští rok změní a se vzrůstající oblibou tohoto trendu začnou nějaké své mladé víno na předvánoční trh uvádět. Ze současné produkce pan Petr Ilgner představil, dle mého názoru nakonec vcelku povedená, vesměs suchá vína…